V MOÚ stále platí opatření proti šíření onemocnění COVID-19: od 1. 9. 2020 povinnost nosit roušky ve všech vnitřních prostorách, maximálně 1 zdravá osoba jako doprovod pouze v nezbytně nutných případech, dodržovat zvýšená hygienická opatření a dostatečný odstup od ostatních osob. Při vstupu je každému změřena teplota a kontrolováno nasazení roušky. Pacienti s horečkou a projevy infekce musí použít speciální vchod. Návštěvy jsou od 19. 9. 2020 zakázány.

Menu Menu
Zavřít menu Zavřít menu
  • CZ EN
    Kde nás najdete
  •  
     

    Kalendář a nejbližší události

    2020
    září
    Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5 6
    7 8 9 10 11 12 13
    14 15 16 17 18 19 20
    21 22 23 24 25 26 27
    28 2930
    Pro odborníky
    Pro pacienty a veřejnost
    Kurzy
    Stáže
     

    Odkazy na 3 základní screeningové programy ČR:

     

    Darujte preventivní vyšetření.

     Dárkový poukaz

     

    Pusťte to z hlavy

    Nádory žaludku

     

    Co je žaludek?

    Žaludek je dutý orgán uložený v horní části dutiny břišní. Je součástí trávicího systému, navazuje na jícen a přechází v tenké střevo. V žaludku dochází ke zpracování potravy pomocí trávicích šťáv vylučovaných žlázami, jež jsou uloženy ve stěně žaludku. K promíchávání obsahu žaludku slouží peristaltika (neboli pravidelné vlnovité pohyby stěny žaludku). Přibližně za tři hodiny je potrava zpracována do tekutého obsahu, který je za pomoci peristaltiky přesunut do tenkého třeva, kde pokračuje trávicí proces.

    Co jsou nádory?

    Podstatou nádorového onemocnění je nádorové zvrhnutí základní jednotky lidského těla- buňky. K nádorovému zvrhnutí může dojít vlivem nejrůznějších faktorů, řada z nich je ve fázi zkoumání a zdaleka ne všechny jsou objasněny. Nádorová buňka se vyznačuje kromě strukturálních změn především tím, že nekontrolovaně roste a nesrovnatelně pomaleji stárne ve srovnání s buňkou zdravou. Tak dochází ke hromadění buněk, které vytváří nádor-tumor.

    Podle chování rozdělujeme nádory na zhoubné a nezhoubné.

    • nezhoubné nádory nejsou agresivní vůči svému okolí. Nádorové buňky, které je tvoří, nepronikají do okolních struktur a nejsou schopny zakládat dceřinná ložiska – tzv. metastázy. Jsou odstranitelné a ve většině případů již znovu nenarostou.
    • zhoubné (maligní) nádory jsou tou skupinou chorob, které veřejnost označuje slovem “rakovina”. Buňky tvořící zhoubný nádor dokáží pronikat do okolních tkání a orgánů, jsou schopny uvolnit se z původního ložiska, vycestovat např. krevní cestou a jinde v těle zakládat dceřiná nádorová ložiska - metastázy.

    Podobně jako jiné orgány v lidském těle je žaludek tvořen různými buňkami. Zhoubný nádor žaludku vzniká nádorovým zvrhnutím kterékoliv z těchto buněk. Může se vytvořit v jakékoliv části žaludku a šířit se buďto prorůstáním přes stěnu žaludku do okolních orgánů nebo mízní –lymfatickou cestou do uzlin, popř. krví do vzdálených orgánů. Nejčatěji jsou metastázami postiženy játra, plíce nebo kosti. Všechna takto zasažená místa jsou tvořena týmiž nádorovými buňkami, které pocházejí z primárního zhoubného nádoru žaludku. Např. při rozšíření žaludečních nádorových buněk do jater se jedná o metastatické postižení jater nádorem žaludku (nikoliv o další nádorové onemocnění kromě žaludku).

    Jaké jsou příznaky nádorů žaludku?

    Zhoubné nádory žaludku patří bohužel k těm onemocněním, které je obtížné rozpoznat v časném stadiu. Důvodem je především to, že varující příznaky se dostavují často až tehdy, kdy už je nemoc pokročilá.
    Při postižení žaludku nádorem může nemocný pozorovat tyto příznaky:

    • špatné trávení (pocit “zkaženého žaludku”)
    • pálení žáhy
    • neurčité tlaky nebo bolest v břiše, nadýmání
    • nevolnost a zvracení
    • nechutenství
    • váhový úbytek a zvýšená únava
    • zvracení krve (často natrávené, kdy má vzhled kávové sedliny)
    • chudokrevnost (způsobená především drobným opakovaným krvácením)

    Tyto příznaky nejsou specifické pouze pro zhoubné nádory žaludku. Často se objevují také u jiných, méně závažných onemocnění - jako je např. vředová choroba nebo prosté podráždění žaludeční sliznice (výstelky). Jen lékař může určit, o kterou nemoc se jedná. Důležité je, aby lidé pozorující výše uvedené příznaky nezlehčovali jejich význam a neprodleně navštívili svého lékaře. Ten podle závažnosti příznaků doporučí případná další vyšetření.

    Jak se stanoví diagnóza nádoru žaludku?

    K tomu, aby lékař určil příčinu zdravotních obtíží nemocného, musí získat určité údaje o jeho celkovém zdravotním stavu a vyšetřit jej. Zpravidla také potřebuje údaje získané laboratorním vyšetřením krve nemocného. Při obtížích, které provází nemoci žaludku lékař také doporučí některé z následujících vyšetření:

    • test na okultní krvácení: vyšetřením vzorku stolice stanoví, zda se ve vyšetřované stolici nachází přítomnost krve, která není viditelná pouhým okem, ale mikroskopickýmvyšetřením ano . Při tomto vyšetření se nanese na speciální papírový nebo plastikový čtvereček malé množství stolice a chemická reakce způsobí v případě přítomnosti krve určité zbarvení. Je to jednoduchý test, který může být proveden i v ordinaci praktického lékaře.
    • rentgenové vyšetření žaludku: vyšetření, které slouží k odhalení nerovností ve stěně žaludku, provádí se na rentgenovém pracovišti. Po vypití kontrastní látky nejčastěji baryové kaše se rentgenologicky vyšetří oblast žaludku, a lékař může říci, zda se ve stěně žaludku nacházejí známky nemoci (např. defekty v náplni způsobené “výrůstky” ve stěně).
    • gastrofibroskopii (GFS): vyšetření se provádí gastrofibroskopem, tj. tenkou hadičkou, s pracovními kanálky, se skleněnými a optickými vlákny, na konci také s malou kamerou, která přenáší obraz na televizní obrazovku, současně může být vyšetření natáčeno na videokazetu.Lékaři tak umožní nejen pohled do dutiny žaludku, ale také posoudit s časovým odstupem po započaté terapii její účinek. Před samotným vyšetřením je pacientovi aplikována injekce léku s analgetickým a sedativním účinkem( premedikace ) dle ordinace lékaře. Gastrofibroskop je po místním znecitlivění jazyka a orofaryngu ( částí hltanu ) zaveden polykacími cestami přes jícen do žaludku. Toto vyšetření umožní nejen prohlédnout sliznici žaludku, ale také v případě potřeby přímo odebrat vzorek na histologické vyšetření (vyšetření vzorku pod mikroskopem ), tzv. biopsie, které určí, o jaké onemocnění žaludku se jedná. Teprve histologické vyšetření s určitostí stanoví, zda se ve vyšetřovaném vzorku nacházejí nezhoubné nebo zhoubné nádorové buňky.

    Jak se určí rozsah nemoci (staging)?

    Pokud lékař zjistí přítomnost nádorových buněk v žaludku, pak je nezbytné provést další vyšetření, které mají za cíl zjistit rozsah nemoci ,zda došlo k zasažení jiných orgánů. Protože nejčastěji postiženými orgány při zhoubných nádorech žaludku bývají játra, slinivka břišní, mízní uzliny v dutině břišní nebo plíce, ordinuje lékař zpravidla CT nebo ultrazvukové (“sono”) vyšetření břicha a rentgen plic. V některých případech může také chtít vyšetření kostí pomocí radionuklidů (scintigrafii). Teprve tato vyšetření pomůžou lékaři zvolit správný léčebný postup.

    Jak se zhoubné nádory žaludku léčí?

    Způsob léčby nemocného se zhoubným nádorem žaludku závisí na velikosti samotného nádoru, jeho umístění a event. rozšíření do dalších struktur (= stagingu). Lékaři při rozhodování o léčbě přihlížejí také k celkovému stavu nemocného (tím myslíme především přidružené choroby a jejich případný vliv na toleranci protinádorové léčby, psychiku nemocného, jeho sociální zázemí atd.).

    Pokud není nádor žaludku zachycen v časném stadiu, je velmi obtížné nemocného úplného vyléčit. Bohužel zrádnost choroby spočívá v tom, že příznaky se nezřídka dostavují až u pokročilého onemocnění. Ale i v takovém případě dokážeme pacienta léčit a pomoci mu od příznaků jeho onemocnění. Mezi základní léčebné metody používané u nádorů žaludku patří chirurgie, chemoterapie a radioterapie.

    Některé nové způsoby léčby (nová cytostatika nebo nové kombinace již zavedených cytostatik, biologická terapie apod.) jsou podávány v rámci klinického sledování. Pokud pacient s takovou léčbou souhlasí, je léčen v rámci protokolu dané klinické studie.

    • Chirurgie je nejběžnější metodou léčby. Operace, kterou nemocní s nádorem žaludku zpravidla podstupují, se nazývá gastrektomie. Chirurg při ní odstraní žaludek s přilehlou tkání a spojí jícen přímo s tenkým střevem. Někdy, při malém rozsahu primárního nádoru a vhodné lokalizaci, stačí odnětí pouze části žaludku ( parciální gastrektomie). Důležitou součástí operace je odstranění a následné histologické vyšetření mízních uzlin v okolí žaludku, které napoví více o možnostech rozšíření choroby do vzdálených orgánů - metastazování a případné nutnosti další systémové léčby.
    • Chemoterapie je způsob léčby, při kterém podáváme nemocnému léky označované jako cytostatika. Jsou to látky schopné ničit nádorové buňky. Na rozdíl od chirurgie se jedná o systémovou léčbu, proto se používá tam, kde předpokládáme nebo víme o rozšíření nádorových buněk do dalších orgánů. Cytostatika mohou být podávána jednotlivě nebo v kombinacích, formou injekce, infuze nebo tablet. Nejčastěji jsou podávána v tzv. cyklech, kdy se střídají dny s léčbou s obdobím bez terapie. Doba mezi jednotlivými cykly trvá nejčastěji dva až tři týdny. Podle typu chemoterapeutického režimu a celkového stavu pacienta probíhá léčba buď ambulantně, nebo formou krátkodobých opakovaných hospitalizací.
    • Radioterapie (ozařování) je podobně jako chirurgie lokální ( místní ) formou léčby. K ničení nádorových buněk se při ní využívá schopností vysokoenergetického záření. U nádorových onemocnění žaludku může být radioterapie aplikována po operaci, v klinickém zkoušení je kombinace ozařování a současné aplikace chemoterapie, někdy se radioterapie používá k odstranění bolesti nebo jiných příznaků nádorového onemocnění. Léčba probíhá v tzv. “frakcích” (nemocný chodí na ozařování každý všední den s víkendovou pauzou), celková doba léčby je zpravidla pět až šest týdnů. V závislosti na zdravotním stavu nemocného a vzdálenosti místa bydliště probíhá ozařování ambulantně nebo za hospitalizace.

    Co je to klinické hodnocení?

    Někteří pacienti mohou být léčeni v rámci klinických studií.Prvním krokem před zařazením do studie je pohovor s Vaším lékařem, který Vám objasní potřebné detaily a umožní Vám prostudovat si tzv.informovaný souhlas.

    Rozhodnete-li se studie účastnit, je nezbytné tento informovaný souhlas podepsat.Ze studie můžete kdykoliv vystoupit, aniž by to mělo nějaké důsledky na další léčbu Vašeho onemocnění.

    Jaké jsou vedlejší účinky protinádorové léčby?

    Každá protinádorová léčba sebou vedle žádoucího odstranění nebo zničení nádorových buněk nese také riziko postižení buněk zdravých, které bývá provázeno nepříjemnými tzv. „vedlejšími“ účinky léčby. Četnost a intenzita vedlejších účinku je velmi individuální – závisí na způsobu zvolené léčby a na člověku, který léčbu podstupuje. Lékař se při léčbě snaží výskyt nežádoucích účinků minimalizovat a má k dispozici prostředky, kterými může účinně pomoci v případě, že se vedlejší účinky léčby objeví. Proto je zapotřebí lékaře zavčas o případných potížích v průběhu léčby informovat.

    • Chirurgie – po samotném odstranění žaludku jsou aktivity nemocného limitovány v zájmu dobrého hojení operační rány. V prvních pooperačních dnech je výživa aplikována formou nitrožilních infuzí, v následujících dnech je možné v souladu s doporučením ošetřujícího lékaře postupně přecházet na stravu formou tekutin, mixované stravy a v případě zdárného průběhu na stravu tužší. Někteří lidé mohou mít po úplném odstranění žaludku problémy s trávením, v takovém případě je nutné upravit jídelníček po dohodě s lékařem a dietním specialistou.
    • Chemoterapie – vedlejší účinky chemoterapie se liší podle druhu podávaného cytostatika. Obecně platí, že protinádorová cytostatika ničí kromě vlastních nádorových buněk také zdravé buňky, které se rychle obnovují (tj. krvinky, povrchové buňky v dutině ústní, žaludku, tenkém nebo tlustém střevě, vlasové buňky apod.). Proto mezi vedlejší účinky chemoterapie patří únava, větší náchylnost k infekcím nebo poruchy krevního srážení, dále ztráta chuti k jídlu, nevolnost a zvracení, vypadávání vlasů, záněty v dutině ústní nebo průjmy. Podrobněji informuje o nežádoucích účincích chemoterapie v každém konkrétním případě ošetřující lékař včetně možností prevence a léčby těchto nepříjemných projevů.
    • Radioterapie – výskyt nežádoucích účinků záleží na ozařovaném poli a zvolené metodě. Nejčastější je postižení kůže nebo sliznic v ozařované oblasti, mohou se vyskytnout také nevolnost, zvracení, průjem. Po poradě s lékařem je možné pečlivým ošetřováním příznaky mírnit, ale důležité je nedělat nic bez vědomí ošetřujícího personálu (např. natírání postižené kůže různými mastmi…). V průběhu ozařování může nemocný pociťovat větší únavu.

    Jak probíhá další sledování po ukončení léčby?

    Po ukončení léčby je třeba počítat s pravidelnými lékařskými kontrolami.Součástí těchto kontrol jsou v určitých časových odstupech endoskopické vyšetření žaludku - GFS, laboratorní vyšetření krve, kontrolní ultrazvukové vyšetření nebo CT břišní krajiny , RTG plic.

     

    Děkujeme za Vaše hodnocení.
    Pokud jste na našem novém webu našli chybu, nebo Vám něco chybí, dejte nám, prosíme, pomocí tohoto formuláře vědět. Po opravě se Vám ozveme, uvedete-li svou e-mailovou adresu. Předem děkujeme za zpětnou vazbu.

    * Ochrana proti robotům
     

    Odkazy pro zaměstnance MOÚ

    Jít nahoru