V MOÚ stále platí opatření proti šíření onemocnění COVID-19: povinnost nosit respirátory FFP2 ve všech vnitřních prostorách, max. 1 zdravá osoba jako doprovod v nezbytně nutných případech, dodržovat zvýšená hygienická opatření a odstupy. Při vstupu je každému změřena teplota a kontrolováno nasazení respirátoru. Pacienti s horečkou a projevy infekce musí použít speciální vchod. Návštěvy jsou zakázány. INFORMACE KE KÓDU PRO UPŘEDNOSTNĚNÍ OČKOVÁNÍ NALEZNETE ZDE.

Menu Menu
Zavřít menu Zavřít menu
  • CZ EN
    Kde nás najdete
  •  
     

    Kalendář a nejbližší události

    2021
    květen
    Po Út St Čt So Ne
    12
    34 56789
    1011 1213141516
    1718 1920212223
    24 25 2627282930
    31
    Pro odborníky
    Pro pacienty a veřejnost
    Kurzy
    Stáže
     

    Odkazy na 3 základní screeningové programy ČR:

     

    Darujte preventivní vyšetření.

     Dárkový poukaz

     

    Pusťte to z hlavy

    Nádory jícnu

     

    Co je jícen?

    Jícen je součástí trávícího traktu. Je to elastická trubice délky 23-28 cm, lokalizovaná od dolní části krku po přechod dutiny hrudní v dutinu břišní. Navazuje na hltan a ústí do žaludku. Slouží především k transportu potravy pomocí tzv. peristaltických vln (pravidelné stahy stěny jícnu, posunující vlnovitě potravu). Soustu stačí pouhých 5-10 sekund, aby potrava z úst dorazila do žaludku, kde začíná hlavní část trávicího procesu.

    Co jsou nádory?

    Obecně dělíme nádory na nezhoubné (benigní) a zhoubné (maligní).

    Benigní, nezhoubné nádory nejsou agresivní vůči svému okolí, nepronikají do okolních struktur a nádorové buňky, které je tvoří, se nerozšiřují do ostatních vzdálenějších částí těla (nemetastazují). Jen zřídkakdy ohrožují život, a to spíše svou nevhodnou lokalizací než svou agresivní povahou. Jsou obvykle chirurgicky odstranitelné a ve většině případů se již znovu neobjeví.

    Maligní, zhoubné nádory jsou vůči svému okolí agresivní. Buňky tvořící zhoubný nádor dokáží pronikat do blízkých zdravých tkání a orgánů, které tím ničí, navíc se mohou z původního (primárního) nádoru uvolňovat a pomocí krevního řečiště nebo lymfatického systému osidlovat vzdálenější části těla, ve kterých zakládají dceřiná ložiska = metastázy.

    Co jsou nádory jícnu?

    Jícen je tvořen několika typy buněk. Nádor vzniká zvrhnutím kterékoliv z nich. Nejčastějšími typy jsou spinocelulární karcinom (vznikající z dlaždicových buněk, vystýlajících vnitřní část jícnu) a podstatně méně často adenokarcinom (vznikající ze žlázek ve stěně jícnu), existují samozřejmě i typy smíšené. Postižena může být jakákoliv část jícnu, nejčastěji však střední a dolní třetina.

    Nádor jícnu se může šířit několika způsoby: jednak prorůstáním přes jícnovou stěnu ven (v tomto případě může zasáhnout okolní struktury jako dýchací trubici, žaludek, velké cévy a nervy, které jícen obklopují), dále uvolňováním buněk do lymfy, která je zanese do nejbližších lymfatických uzlin (především v mezihrudí), event. do krve, která je dopraví do vzdálenějších orgánů. Podle typu nádoru lze usoudit, které orgány by mohly jeho buňky s největší pravděpodobností metastaticky osídlit. U rakoviny jícnu jsou to především plíce a játra, méně často mozek a kosti. Všechna tato zasažená místa jsou pak tvořena týmiž buňkami jako nádor primární, proto například při rozšíření nádorových buněk do plic hovoříme o metastatickém postižení plic stejnými nádorovými buňkami,nehovoříme o dalším typu nádorového onemocnění.

    Jaké jsou příznaky nádoru jícnu?

    Zhoubné nádory jícnu nepůsobí většinou v počátečních stádiích choroby žádné potíže. Tento fakt způsobuje obvykle pozdní stanovení diagnózy již ve fázi, kdy se jedná o onemocnění pokročilé a kdy jeho léčba je již značně problematická.

    Příznaky se začínají projevovat až tehdy, dosáhne-li nádor určité velikosti. Mezi nejčastější patří:

    • obtížné polykání, postupně až bolestivé (zpočátku pouze při tuhých pokrmech jako je maso, později i při pouhém pití)
    • pocity plnosti, pálení a tlaku za hrudní kostí (způsobené nepostupující potravou nad nádorem, který tvoří překážku)
    • nevolnost, zvracení jen částečně natrávené potravy s rizikem vdechnutí do plic
    • nechutenství, úbytek na váze, celková slabost
    • zvracení nenatrávené jasně červené krve
    • obtížné dýchání (při prorůstání nádoru do dýchací trubice)
    • chrapot (při postižení nervu inervujícího hlasivky)

    Žádný z těchto příznaků však není specifický jen pro nádorové onemocnění, ale může se vyskytovat i u jiných, jakými jsou například záněty jícnu či srdeční infarkt, a pouze lékař je schopen pomocí důkladného vyšetření a ve spolupráci s mnoha specialisty s jistotou určit, zda se jedná o zhoubný nádor. V každém případě by však uvedené příznaky neměly být podceňovány ani ze strany potenciálních pacientů ani ze strany lékařů.

    Jak se stanoví diagnóza nádoru jícnu?

    Aby lékař přesně určil příčinu potíží nemocného, musí získat podrobné údaje o jeho celkovém zdravotním stavu a důkladně jej vyšetřit. V této fázi je spolupráce pacienta enormně důležitá. Následuje laboratorní vyšetření krve, event. další speciální vyšetření, která lékař určí podle toho, jakým směrem se na základě získaných údajů jeho podezření ubírá. Nejčastěji užívanými metodami jsou:

    • rentgenové vyšetření jícnu pomocí vypité kontrastní látky (baryové kaše), které nám umožní zjistit nerovnosti vnitřní stěny jícnu (provádí se na pracovišti radiodiagnostiky)
    • esofagoskopie je druh endoskopického vyšetření spočívající v zavedení tenké ohebné hadičky (optického přístroje - endoskopu) přes ústa postupně do celého jícnu a prohlédnutí nitra orgánu pomocí malé kamery na konci přístroje, která přenáší obraz na televizní obrazovku a umožní tak lékaři poměrně přesně a podrobně posoudit stav vnitřní části jícnu, event., objeví-li lékař podezřelé struktury, odběr vzorku (=biopsii) k podrobnému vyšetření pod mikroskopem (=histologickému hodnocení, jež se provádí specialistou z oddělení patologie). Teprve to s určitostí stanoví přítomnost zhoubných nádorových buněk (endoskopická vyšetření se opět provádí specialistou - gastroenterologem)
    • endosonografie spočívá v zavedení podobného přístroje jako v předcházejícím případě, ale pro změnu s ultrazvukovou sondou, která nám umožní podrobně posoudit stěnu jícnu v celé její šíři, vyšetření tak umožňuje diagnostikovat i procesy, jež jsou lokalizovány uvnitř stěny jícnu, a tudíž se nedají detekovat běžnou esofagoskopií.
    • CT hrudníku je vyšetření na podobném principu jako rentgen, umožňuje nám však provést sérii snímků (jednotlivých řezů hrudníkem), které nám nakonec poskytnou dobrou prostorovou orientaci, včetně posouzení vztahu nádoru k okolním strukturám

    Jak se určí rozsah onemocnění (staging)?

    Jestliže lékař diagnostikuje u pacienta zhoubné nádorové onemocněné (tzn. histologie je pozitivní), je nezbytné provést další vyšetření k přesnému určení rozsahu choroby, především k zjištění eventuálních metastáz. Vzhledem k tomu, že nádor jícnu často postihuje i plíce a játra, vyšetřujeme i tyto orgány, a to zpravidla pomocí CT nebo ultrazvuku. V případě podezření na kostní metastázy indikuje lékař tzv. scintigrafii (vyšetření pomocí radionuklidů, provádí se na oddělení nukleární medicíny opět specialistou).

    Teprve v případě přesně určeného rozsahu onemocnění může lékař – onkolog stanovit léčebný postup.

    Na čem závisí léčba zhoubných nádorů jícnu?

    Jak již bylo řečeno, způsob léčby závisí především na rozsahu onemocnění (velikosti nádoru samotného a postižením dalších struktur.

    Jaké jsou typy léčby nádorů jícnu?

    Základními léčebnými metodami nádorů jícnu jsou chirurgie, radioterapie a chemoterapie, přičemž lékaři obvykle používají kombinace jednotlivých metod.

    • chirurgie je nejběžnější metodou léčby. Operace, kterou nemocní s touto diagnózou obvykle postupují, se nazývá esofagektomie, což znamená odstranění nádoru s přilehlou částí jícnu, lymfatickými uzlinami a okolními tkáněmi, které by mohly být rovněž postižené. Samozřejmě, že čím je nádor menší, tím menšího operačního zákroku je třeba k jeho bezpečnému odstranění. Zbylá část jícnu se poté napojí na žaludek. V případě, že nádor je již natolik pokročilý, že jej nelze odstranit, provádějí se tzv. bypassové operace, kdy chirurgové vytvoří zcela novou cestu pro potravu, jež nádor obchází. V některých případech chirurg přistupuje k zavedení tzv. stentu, což je drátěná trubička, která se po zavedení do místa nádoru roztáhne, přitlačí ho blíže ke stěně jícnu a umožní tak opět zprůchodnění cesty pro potravu.
    • radioterapie je léčebná metoda založená na ničivých účincích ionizujícího záření na nádorové buňky. Nevýhodou této metody (stejně jako chirurgie) je pouze její lokální efekt (působení jen v místě ozařování). Může být využita předoperačně ke zmenšení velikosti nádoru, event. i pooperačně ke zničení zbylých nádorových buněk. Často se používá jako metoda samostatná u pacientů, kteří nemohou být operováni, ať již pro výrazně pokročilý nádor, či pro závažné přidružené choroby. Někdy se radioterapie používá i pro odstranění bolestí, či jiných příznaků onemocnění. Léčba se provádí v tzv. frakcích (nemocný chodí na ozařování každý všední den), doba léčby je 5-6 týdnů. V případě vážných komplikací během léčby lékař může zvážit přerušení radioterapie. Pokud to stav pacienta a vzdálenost bydliště dovoluje, je možno na radioterapii docházet i ambulantně.
    • chemoterapie je způsob léčby, při kterém k ničení nádorových buněk používáme léků (=cytostatik). Druh používaného cytostatika závisí na typu nádorového onemocnění. Výhodou této léčebné metody je působení na všechny nádorové buňky v těle, ať už se nacházejí kdekoliv (tedy oproti předchozím metodám nepůsobí jen v jednom místě), proto se používá především v případech rozšíření nemoci i do jiných orgánů. Cytostatika se mohou užívat samostatně, častěji však v kombinacích, formou injekce, infuse, méně často tablet. Podávají se v tzv. cyklech, kdy se střídají dny aplikace chemoterapie a dny bez léčby. Doba mezi jednotlivými cykly trvá obvykle 2-4 týdny (podle typu použitého režimu), nutné je však zdůraznit, že odstupy jednotlivých cyklů jsou voleny tak, aby i ve dnech bez aplikace léku chemoterapie v organismu stále působila a pacient byl tak léčen v podstatě neustále. Léčba může podle stavu pacienta a typu režimu opět probíhat i ambulantně, většinou však za krátké hospitalizace.

    V případě nádoru jícnu se chemoterapie často podává souběžně s radioterapií.

    Co je to klinické hodnocení?

    Někteří pacienti mohou být léčeni v rámci klinických studií.Prvním krokem před zařazením do studie je pohovor s Vaším lékařem, který Vám objasní potřebné detaily a umožní Vám prostudovat si tzv.informovaný souhlas.

    Rozhodnete-li se studie účastnit, je nezbytné tento informovaný souhlas podepsat.Ze studie můžete kdykoliv vystoupit, aniž by to mělo nějaké důsledky na další léčbu Vašeho onemocnění.

    Jaké jsou nežádoucí účinky léčby nádorů jícnu?

    Každá protinádorová léčba vedle žádoucího ničení nádorových buněk s sebou přináší i nežádoucí účinky. Jejich četnost a intenzita závisí na způsobu zvolené léčby a na individuální reakci organismu každého konkrétního pacienta. Lékař se již od počátku léčby snaží nežádoucí účinky odstranit, nebo alespoň minimalizovat. Má k tomu k dispozici širokou škálu nejrůznějších prostředků od léků až po psychoterapii. Zde opět zdůrazňuji význam vzájemné spolupráce pacienta s lékařem, protože jedině dobře informovaný lékař může nemocnému účelně pomoci.

    Přehled nejčastěji se vyskytujících nežádoucích účinků:

    • chirurgie: operační zákroky na jícnu bývají často poměrně rozsáhlé a tudíž představují značnou zátěž pro organismus. Pacienti by se měly proto ve svém vlastním zájmu řídit pokyny lékařů a sester stran dodržování klidového pooperačního režimu s postupným zatěžováním organismu. V prvních pooperačních dnech je nutno přistoupit k nitrožilní aplikaci výživy, v dalších dnech pacient pomalu, dle přesných instrukcí přechází na stravu formou tekutin, poté mixované stravy a nakonec i na stravu tužší. V pooperačním průběhu je nutno dbát i na prevenci infekčních komplikací, což je starostí především zdravotnického personálu.
    • radioterapie: výskyt nežádoucích účinků závisí na lokalizaci a velikosti ozařované oblasti, zvolené metodě ozařování a samozřejmě i na individuální citlivosti organismu každého pacienta. Nejčastěji se setkáváme s reakcí kůže od prostého zarudnutí až po mokvání s tvorbou bolestivých puchýřků. Dále se může vyskytnout postižení sliznic (u ozařovaného nádoru jícnu velice často, zvláště ke konci radioterapie) projevující se zhoršeným polykáním, pálením za hrudní kostí atd., poškozený terén bývá náchylný ke vzniku nejrůznějších infekcí. V prevenci je důležité dodržování hygieny dutiny ústní a především hlášení jakýchkoliv příznaků, které by mohly signalizovat vznik nežádoucích účinků lékaři, rozhodně nedělat nic bez porady s ošetřujícím personálem (natírání kůže různými mastmi…).
    • chemoterapie: vedlejší účinky tohoto druhu léčby závisí opět na typu podávaného cytostatika, charakteru režimu a individuální reakci pacienta. Podstata jejich vzniku tkví ve faktu, že chemoterapie působí na buňky organismu, které se rychle množí, tedy především a nejvíce na buňky nádorové. Lidské tělo však obsahuje celou řadu zdravých - nerakovinných buněk, jež tuto vlastnost mají také, i když většinou ne v tak velké míře. Jedná se především o krvinky, buňky vystýlající dutinu ústní, jícen, žaludek, tenké a tlusté střevo, buňky vlasové. Z toho vyplývají i nežádoucí účinky - celková únava a slabost, větší náchylnost k infekcím, poruchy krevní srážlivosti, ztráta chuti k jídlu, afty v dutině ústní, polykací potíže, nevolnost, zvracení, průjem, vypadávání vlasů. Některá cytostatika mají ještě své specifické vedlejší účinky jako například dráždění žíly, do níž se lék aplikuje, poškozování ledvin… O možných potížích, které by se mohly v průběhu léčby vyskytnout, vždy pacienta podrobně informuje lékař podle typu navrhované chemoterapie.

    Jak probíhá sledování pacientů po skončení léčby?

    I po ukončení léčby pokračuje sledování pacienta. Uskutečňuje se formou pravidelných ambulantních kontrol, při nichž se provádějí laboratorní vyšetření krve, v určitých časových odstupech i celkové přešetření pomocí esofagoskopie, CT, RTG či ultrazvuku.

     

    Děkujeme za Vaše hodnocení.
    Pokud jste na našem novém webu našli chybu, nebo Vám něco chybí, dejte nám, prosíme, pomocí tohoto formuláře vědět. Po opravě se Vám ozveme, uvedete-li svou e-mailovou adresu. Předem děkujeme za zpětnou vazbu.

    * Ochrana proti robotům
     

    Odkazy pro zaměstnance MOÚ

    Jít nahoru